Akordeon je mnohohlasý dechový hudební nástroj. Lidově se mu říká tahací harmonika. V průběhu doby jeho znevažování se mu dostalo i dalších hanlivých označení, (zednické piáno apod.). Je buď knoflíkový nebo klávesový a hra na něj není tak lehká, jak by se zdálo. Byl vynalezen r. 1822 Friedrichem Buschmannem v Berlíně a prodělal období nesmírné obliby i odmítání. V různých zemích se i jeho obliba liší. Snad nejrozšířenější je v Rusku a ve Francii. U nás máme v Hořovicích továrnu na výrobu akordeonů i pravidelné soutěže ve hře na tento nástroj, na který se dají, když to člověk opravdu umí, zahrát všechny žánry třeba i trojhlasá fuga J.S. Bacha.
Menší a větší nástroje
Na významu akordeon nabývá zejména ve druhé polovině dvacátého století, kdy se na něj začalo vyučovat na konzervatoři a soudobí skladatelé objevili obrovské možnosti nástroje a začali pro akordeon psát charakteristické skladby. Tak vedle transkripcí děl renesančních a barokních autorů, významně obohacují hudební literaturu současní skladatelé všech národností.
Jeho možnosti přesně charakterizuje okřídlené rčení, že akordeon umožňuje prezentovat všechny styly hudby – „od Vlacha až po Bacha”.
Proto tento nástroj i v době digitální éry vřele doporučuji. Jeho praktičnost spočívá v univerzální využitelnosti, přenositelnosti a nezávislosti na elektrické energii a ani na jiných elektronických mediích.
