Podíváme-li se do historie, zjistíme, že retné (nátrubkové) nástroje existovaly už ve starověku a vyskytovaly se napříč všemi starými kulturami. Egyptské, rovné trubky, jakož i židovský šofar a chazazreth, patří k nejstarším nástrojům vyráběných z kovu.

K nejdůležitějším předchůdcům nátrubkových nástrojů náleží tzv. busina (odvozené pojmenování od římské bucciny), nástroj z 12. stol., orientálního původu, který se ve 14. stol. vývojem proměnil ve tvar trubky, pozounu a lesního rohu. V 15. stol. vzniká smyčkový typ nástroje, který se od 17. stol. nazývá clarina.

V barokní době, kdy se trubka začíná objevovat stále častěji v orchestru, můžeme pozorovat nejen značné rozšíření nástrojů tohoto typu, ale i usilovnou snahu o jejich vylepšení (trubky invenční atd.).
Avšak teprve vynálezem strojiva (r. 1806 bratři Kernerové) byla trubka zdokonalena natolik, že zaujala trvalé místo ve všech hudebních žánrech.

B trubka

Trubka opatřená ventilovou, (cylindrovou) a pístovou, (peritonovou) mechanikou umožňuje hráčům využívat naplno chromatickou tónovou řadu a tak se stává atraktivním sólovým nástrojem. Setkáváme se s ní hojně v jazzu, v barokní muzice, ale i v moderní, articifiální hudební literatuře.

Naší snahou na Základních uměleckých školách je docílit renesanci žesťových nástrojů, proto je tomuto oboru věnována patřičná pozornost.