Housle jsou strunný smyčcový hudební nástroj. Zvuk vzniká chvěním (vibrací) strun a je umocňován ozvučným korpusem. Předchůdce nástroje tohoto typu byl vyvinut v Orientu a v Turecku. Někdy v 15. a 16. století byl přizpůsoben evropskému vkusu a prostřednictvím Itálie představen Iránu a Střednímu východu. Housle, na které hrajeme dnes, vznikly postupným vývojem ze středověkých fidul užívaných v Evropě asi v 9.-16. stol. přes liru da braccio.
Středisky výroby houslí v 16. století byly v Itálii Cremona, Brescia a Benátky. Otcem houslí bývá označován Andrea Amati. On, oba jeho synové i vnuk Nicolas jsou pokládáni za mimořádně nadané a zručné řemeslníky. Byli to oni, kteří provedli na houslích největší změny. Dali jim nejen ušlechtilý tvar, ale také zvýraznili jejich zvuk. Zploštili klenuté dno a víko, zvýšili napnutí strun a zdokonalili houslový lak.
Vrchol houslařství dosáhl Stradivari, žák Nikolase Amatiho. Stradivariho jméno se stalo synonymem tohoto nástroje.
Housle
Tento vrchol vývoje houslí v Itálii skončil koncem 18. století. Příčina byla v ekonomických a politických problémech země. Přestože se od té doby vyrábějí housle na celém světě, žádné z nich ještě nedosáhly zvuku oněch originálních nástrojů.
Na zdejší ZUŠ se hra na housle začíná vyučovat od 5 až 6 let. Žáci jsou nejprve zařazeni do přípravného ročníku, kde ti mladší mohou setrvat i 2, resp. 1,5 roku. Dále pak pokračují v I. stupni základního studia, který je sedmiletý. Sedmý ročník žáci ukončují absolventským vystoupením a dále mohou pokračovat ve II. stupni, který je čtyřletý.
Smyčcový soubor, smyčcový orchestr
Absolventi I., resp. II. stupně pak nacházejí uplatnění v neprofesionálních souborech, případně jsou připravováni ke studiu na konzervatořích, nebo na jiných středních, či vysokých školách pedagogického i uměleckého směru. Mnozí z nich působí dodnes v předních Českých hudebních tělesech, nebo vyučují na konzervatořích a různých vysokých školách.
